(english version below)
BIP39 je dobrý sluha, ale špatný pán 
V digitálním městě Cryptoville byl každý občan reprezentován jedinečnými řetězci čísel a písmen - kryptografickými klíči, které byly podstatou jeho digitální identity. BIP39, pokorný služebník, uměl tyto složité klíče převádět do seznamu jednoduchých, každodenních slov, což obyvatelům usnadňovalo jejich ovládání.
Pro Alici, která byla ve světě šifrování začátečníkem, byl BIP39 neocenitelným pomocníkem. Díky němu mohla spravovat své klíče pomocí seznamu 24 běžných slov, která si pečlivě zapsala na kousek papíru, jejího záchranného lana k digitálním aktivům. Používala také hardwarovou peněženku, malé kryptografické zařízení, do kterého ukládala své kryptografické klíče. Připadalo jí to jako správný způsob, jak zabezpečit své digitální bohatství.
Alice si byla vědoma i jiných, pokročilejších způsobů zabezpečení. Slyšela šuškandu o účtech s více podpisy, které vyžadovaly několikanásobné schválení před provedením transakcí, a o peněženkách s tzv. chytrými smlouvami se sociálním obnovením, které umožňovaly důvěryhodným přátelům pomoci získat zpět přístup v případě ztráty klíčů. Tyto metody se však zdály příliš složité a zastrašující.
Postupem času se Alice stala příliš závislou na BIP39 a své hardwarové peněžence. Jednoduchost a fyzická podoba jejího systému jí dávaly pocit bezpečí, ale přehlížela rizika. Papír mohl být ukraden, ztracen nebo zničen a hardwarová peněženka mohla selhat nebo se ztratit.
A pak se jednoho dne její obavy naplnily. Papír byl pryč a s ním i přístup k jejímu digitálnímu bohatství. V hardwarové peněžence byl prázdný účet a Alice měla pocit zrady. Jednoduchost, které věřila, se stala její zkázou.
Alicin příběh posloužil jako varovný signál pro zbytek Cryptoville. Uvědomili si, že BIP39 a hardwarové peněženky jsou sice dobrými sluhy, kteří umožňují správu kryptografických klíčů, ale pokud se na ně příliš spoléhá, mohou být strašnými pány.
Následně se obyvatelé Cryptoville naučili najít rovnováhu. Nadále používali BIP39 a hardwarové peněženky pro jejich pohodlí, ale také přijali bezpečnost, kterou poskytují složitější metody, jako jsou účty s více podpisy a peněženky s chytrými smlouvami se sociální obnovou. Pochopili, že pohodlí by nemělo zastínit potřebu komplexních bezpečnostních opatření. BIP39 a hardwarové peněženky byly užitečnými nástroji, ale nebyly nástroji jedinými. Byly dobrými sluhy, ale ukázaly se být špatnými pány, když se o ně výhradně opírali.
BIP39 is a good servant but a bad master 
In the digital city of Cryptoville, every citizen was represented by unique strings of numbers and letters - cryptographic keys that were the essence of their digital identity. BIP39, a humble servant, had the knack for translating these complex keys into a list of simple, everyday words, making them easier to handle for the denizens.
Alice, a beginner in the world of crypto, found BIP39 to be an invaluable assistant. With it, she could manage her keys with a list of 24 common words, which she would carefully jot down on a piece of paper, her lifeline to her digital assets. She also used a hardware wallet, a small, encrypted device to store her cryptographic keys. It felt like the right way to keep her digital wealth secure.
Alice was aware of other, more advanced security methods. She’d heard whispers about multi-signature accounts, which required multiple approvals before transactions could be made, and smart-contract wallets with social recovery, which allowed trusted friends to help regain access if keys were lost. But these methods seemed too complex and intimidating.
Over time, Alice became overly reliant on BIP39 and her hardware wallet. The simplicity and physicality of her system made her feel secure, but she overlooked the risks. The paper could be stolen, misplaced, or destroyed, and the hardware wallet could fail or be lost.
And then, one day, her fears came true. Her paper was gone, and with it, her access to her digital wealth. The hardware wallet held an empty account, and Alice felt a sense of betrayal. The simplicity she had trusted had been her downfall.
Alice’s tale served as a wakeup call for the rest of Cryptoville. They realized that while BIP39 and hardware wallets were good servants, making cryptographic keys manageable, they could be terrible masters if over-relied upon.
In the aftermath, the residents of Cryptoville learned to strike a balance. They continued to use BIP39 and hardware wallets for their convenience but also embraced the security provided by more complex methods like multi-signature accounts and smart-contract wallets with social recovery. They understood that convenience should not overshadow the need for comprehensive security measures. BIP39 and hardware wallets were useful tools, but they were not the only tools. They were good servants but proved to be bad masters when leaned on exclusively.